JÁ A KNIHY ANEB JAK TO VŠECHNO ZAČALO

Nikdy mě nenapadlo, že jednou budu trpět zvláštní nemocí zvanou Knihomolství.

Vlastně abych se přiznala, tak tou nemocí spíš trpí moje peněženka, která vyloženě pláče nad tím, že já mám radost z nových knih. Možná je to tím, že moje peněženka nečte a kdyby četla, třeba by i názor na tu nemoc změnila.

Být Knihomol je nejen časově, ale také finančně náročné.



Určitě se všichni shodneme na tom, že knihy jsou drahé. Zvláště my, co za ně pořád utrácíme.
Když zrovna nepřemýšlí moje část mozku, která neustále prahne po nových knihách a nakupování na knižních eshopech, tak si můj rozum říká jestli už to s těmi knihami " tak trochu " nepřeháním.

Jo musím sama uznat, že když mi rozum takhle zavaří tak pak musím pořád přemýšlet o tom, jestli mám omezit knižní nákupy. Nakonec však vždy rozhodne opět ta knižní část mozku, která si v žádném případě ani nechce připustit, že bych to přeháněla. 

Takže už asi víte, že jsem naprostý knižní maniak a vše co mě zaujme je hned na mém seznamu : 
" tyhle knihy si musím koupit, protože je prostě nutně potřebuji "
Prostě vím, že nikdy nebudu mít doma všechny knihy co chci (na to ani nemám místo, už teď mi přetéká knihovna).
Navíc nejsem ani zdaleka tak bohatá, abych mohla mít vše co chci (a to nejsou jen knihy). 

Můj velký sen je totiž mít koně, už odmalička jsem koňmi naprosto posedlá a nedám na ně dopustit. Ale i tak si prostě knihy kupuji a nikdy nelituji utracených peněz.

Ale teď už k tomu o čem jsem dnes chtěla mluvit :

Chtěla bych vám povědět, jak tohle moje nerozlučné přátelství s knihami začalo :)

Jako každému mi maminka četla když jsem byla malinká.

Moje maminka mi četla od mých 7 měsíců, prý jsem jí vždy trhala knížku z rukou a také jsem trhala jednotlivé stránky.
Rodiče mi říkali, že když jsem dostala svojí první malinkou knížečku (jako mimčo), tak jsem rozevřela doširoka pusu, rozzářily se mi oči a začala jsem kolem sebe radostně máchat ručkami.

Takže jsou knížky mojí láskou nejspíš už od malička.

Když jsem začala chodit do školy, tak mi učení strašně moc šlo a bavilo mě. Nejvíce se mi líbila čeština a taky jsem se ráda učila číst. 

Časem jsem se číst naučila, doma jsem předčítala rodičům Povídání o pejskovi a kočičce, ze kterého jsme vždy měli přečíst jednu pohádku a pak o ní ve škole povyprávět.

Mám i plno videí, ve kterých je celá moje rodina a mamka všechny upozorňuje, aby byli tiše protože čtu.

Až do páté třídy jsem se věnovala knihám do školy a ve volném čase jsem nějak zvláště nečetla.

To se však změnilo, když jsem v páté třídě objevila čirou náhodou knižní eshop Levné učebnice.

Tam jsem narazila na horkou novinku, knihu Hvězdy nám nepřály a ta mě zaujala.

Hned jsem ji hledala na internetu a objevila jsem Databázi knih, bez které si svůj život dnes již nedokáži představit (teda aspoň jeho knižní stránku).

Poté jsem se utvrdila v tom, že tuhle knihu chci a hledala ji na youtube, který jsem v té době moc nepoužívala.

Našla jsem tam sympatickou dívčinu, která o této knize mluvila obrovsky nabitá emocemi, strašně se jí líbila.

Pak jsem prohledala její youtube kanál, našla jsem tam plno videí o knihách a byla jsem naprosto nadšená, že konečně budu mít kde brát inspiraci.

Tahle dívčina, kterou jsem objevila byla Rodaw z Knihánkova, kterou jsem ještě tenkrát neznala a nenapadlo by mě, že někdo točí videa o knihách. 

Hned další den jsem si na eshopu Levné učebnice objednala docela levnou zásilku, ve které bylo osm knih. 

No a samozřejmě jsem ten rok nezůstala jen u první objednávky.

Přečetla jsem Hvězdy a byla nadšená, místo poličky na knihy jsem si pořídila knihovničku, která podle mě byla obrovská a bylo nemožné ji naplnit.

Dnes už je plná a potřebuji větší, jen zatím nemám prostory. No a četla jsem a četla, propadla jsem knižním videím na youtube a z mých počátečních pár knih se stala hromada skoro 300 knih.
A to ta hromada neustále roste.

"Takže vidíte sami, že jak jednou knihomolství propadnete, tak už není lehké se téhle nemoci zbavit".

To by řekl můj rozum :D

A moje knižní část mozku by vám po tomhle článku stejně řekla :

" Kašlete na to, co říká rozum. Knihy za to stojí ".

A já si taky myslím, že knihy za to stojí. 

Takže nakonec bych chtěla říct, že většinou se vyplatí poslouchat rozum, nebo v mém případě moji mamku, ta má vždy pravdu.

Ale já ráda riskuji a navíc to štěstí, které ve mě vzbuzují knihy je nepopsatelné a jen tak se ho nevzdám.

Mimochodem moje maminka je ta nejskvělejší maminka a žena na světě, kterou znám a jsem jí za hodně vděčná.
A i když vím, že tenhle článek číst nebude, tak i přesto jsem to sem 
musela napsat.

Napište mi svůj názor na tento článek do komentářů.
Také budu ráda když mi sdělíte, jak jste se seznámili s knihami vy.
Nebo mi můžete napsat za co nejčastěji a nejraději utrácíte vy.
Pište mi také nějaké tipy na články, které by jste chtěli - mohla bych udělat třeba články na přání.
Samozřejmě pokud bude zájem.
Budu ráda prostě a jednoduše za všechny ohlasy na můj blog a články.
Děkuji

Vaše čtenářka